Vždy nám záleží na tom, jak naše kroužky vnímají děti, jejich rodiče a dospěláci. A pouze jejich zpětná vazba nás může posunout dál. Snažíme se zpětnou vazbu pozitivně vnímat a posouvat úroveň kroužků tak, aby to všechny zúčastněné bavilo. Protože když to bude bavit nás lektory, tak to pak bude bavit i naše žáky. A o tom naše kroužky jsou 🙂 Začtěte se, stojí to za to…..
Ahoj Petře,
předně musím říct, že moje očekávání od kroužku se naplnila. A vlastně možná ještě víc. Hlavní motivací bylo najít cestu. Vědět, na co se soustředit, jak přemýšlet o jízdě a jak na sobě pracovat. A to se Ti povedlo perfektně předat. Struktura celého kroužku byla podle mě skvěle promyšlená. Od cvičení na louce až po traily bylo cítit koncepčnost a logickou návaznost. Nic mi nepřišlo samoúčelné nebo zbytečné. Myslím, že perfektně byla zvolena i obtížnost. Dokázal jsi vybrat tratě a cvičení tak, aby to byla pro každého výzva. To je podle mě obrovské umění a během celého kurzu to fungovalo výborně. Velký dík patří Tobě, Vojtovi i Oliverovi. Fungovali jste jako skvěle sehraný tým. Hodně oceňuji vaše bystré oko a schopnost zachytit i drobnosti, které člověku při jízdě vůbec nedocházejí. Klíčové jsou pak individuální poznámky a feedback při konkrétních cvičeních a na konkrétních překážkách. Jedinečný bonus jsou videa. Člověk se v nich může vidět zvenku a zároveň se k nim kdykoliv vracet. Stejně tak Tvoje videa na Instagramu. Jsou nádherně čitelná a přesně ukazují to, co se nám snažíš předat – jak to má správně na trailu vypadat. Postupně jsem také pochopil něco, co mi na začátku úplně nedocházelo. Když jsem začal přemýšlet nad přihlášením do kroužku, moje ego chtělo rovnou ADVANCED. Přeci už nějakou dobu na biku jezdím… Rozum ale říkal BASIC. A teď vím, že to říkal správně. Teprve během jednotlivých lekcí mi došlo, jak strašně důležitý ten BASIC vlastně je. Dokud člověk nemá zažité základní věci – pohled, postoj, práci s brzdami a další – tak ve vyšším levelu vlastně nemá co dělat. Právě tohle považuji za jednu z největších hodnot kroužku. Ukázat nám ty opravdu důležité věci, které je potřeba pilovat – polohy Neutral a Ready, pohled do trailu, paty pod osou, práci s brzdami, správné načasování a naučit se jít do všeho svojí rychlostí a být vyklidněný. Šikovná byla i parta. Bylo strašně zajímavé sledovat, jak si každý jde vlastní cestu a jak se postupně zlepšuje. Byla to obrovská motivace. Člověk neviděl jen perfektní provedení od vás instruktorů, ale i to, jak se s jednotlivými úkoly perou ostatní a jaké pokroky dělají. Pokud bych měl vypíchnout konkrétní lekce, tak velkým highlightem pro mě byla lekce zakončená na bikrosce a potom závěrečná sobota s nádherným počasím. Ta měla navíc skoro až poetické zakončení. Po rozloučení v Kozlovně jsme se Zdeňkou zjistili, že nám vlak do Černošic, respektive na Smíchov, jede nejdříve až za padesát minut. Tak jsme prostě sedli na kola a vyrazili domů po vlastní ose, krásnou podvečerní projížďkou podél Berounky. Paráda! Ale je to vlastně těžké hodnotit po jednotlivých lekcích, protože smysl měly všechny a žádnou bych neoznačil za zbytečnou. Možná právě naopak – teprve díky tomu, jak na sebe jednotlivé lekce navazovaly, člověk dokázal naplno ocenit ty následující.
A pak tu byl ještě jeden rozměr, který pro mě byl možná stejně důležitý – sociální stránka. Jako člověk, který většinu času jezdí spíš sám, jsem si tohle opravdu užil. Bylo moc fajn potkat partu podobně naladěných lidí. Velmi oceňuji i následná posezení po lekcích. A zejména v Tvém případě. Není vůbec samozřejmé, že si po celém dni ještě najdeš čas sednout s účastníky a dál si povídat o kolech, ježdění nebo čemkoliv jiném. A nejde jen o jednu konkrétní akci – člověk si postupně uvědomí, že tomu věnuješ svůj čas opakovaně, týden co týden a napříč dalšími kroužky. Právě tohle podle mě vytváří atmosféru, díky které je kroužek něčím víc než jen výukou techniky jízdy. Jestli mám zmínit něco ke zlepšení, tak snad jen drobnost. Možná by stálo za úvahu trochu víc otevřít téma rozcvičení a rozehřátí před jízdou. Někteří z nás byli ve věku 40+ (nebo i 50+ 😉), kdy začíná hrát mobilita a příprava těla přece jen větší roli. Pár cviků, vysvětlení proč jsou důležité a jak dlouho by mělo rozcvičení trvat, by možná mohlo být přínosné. Ale určitě to ber spíš jako nápad než kritiku. Teď už mi nezbývá než trénovat a pilovat ty základní věci tak dlouho, dokud se nedostanou pod kůži. A přiznám se, že když teď sám normálně jezdím, cítím po skončení kroužku takové zvláštní „úterní“ prázdno. Asi je to dobré znamení. Velké díky Tobě, Vojtovi, Oliverovi a vlastně i celé partě za skvělé týdny. Bylo to fakt moc fajn a doufám, že se zase uvidíme.
Martin Doležal
Ahoj Petře,
za mě to bylo celé strašně super, moc jsem si to užívala! Krásně všechno vysvětlujete, jste parádní parta a je s vámi sranda 🙂 Já jsem si nejvíc užila tu pískovnu – to prostředí, žádné stromy kolem, nebála jsem se pak tolik, že si něco udělám, a zkusila víc, než bych si určitě troufla hned v lese. Moc se mi líbí, že posíláte ta videjka – víc si uvědomím, co dělám špatně, když se vidím.
Ráda bych na podzim zkusila i něco techničtějšího, abych se tolik nebála jet přes kameny/kořeny. A můj sen je se naučit nadhodit zadní kolo a zkoušet tak projet ty ostré zatáčky :).
Bára Obrová